Jizerskohorské bučiny jsou první přírodní lokalitou v České republice zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. Rozkládají se na severních svazích Jizerských hor a chrání rozsáhlé bukové lesy, hluboké rokle, skalní útvary, horské potoky i místa s výhledy do Frýdlantského výběžku. Patří k nejcennějším přírodním územím severu a zároveň k nejpůsobivějším místům pro pěší výlety v Jizerských horách.
Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny zabírá přibližně 27 km² a je největším chráněným územím Jizerských hor. Její kouzlo nestojí na jedné dominantě, ale na celé krajině. Výchozími místy pro objevování bučin jsou například Hejnice, Bílý Potok, Lázně Libverda, Raspenava nebo Oldřichov v Hájích.
Skalní vyhlídky
Skalní vyhlídky patří k nejsilnějším zážitkům Jizerskohorských bučin. Na trase můžete objevit Špičák, Skalní hrad, Krásnou Máří, Ořešník, Paličník, Hajní kostel, Frýdlantské cimbuří nebo Polední kameny, nejvýše položený bod bučin. Odměnou jsou výhledy na Frýdlantsko, Horní Lužici, vrcholy Jizerských hor i hluboké lesy, kvůli kterým se sem vyplatí vydat pěšky a beze spěchu.
Vodopády
Voda v Jizerskohorských bučinách ukazuje hory z jejich živelnější stránky. Mezi nejvýraznější místa patří Štolpišské vodopády v údolí Malého a Velkého Štolpichu, kde se horské potoky prodírají roklemi mezi buky a kamením. Za návštěvu stojí také Vodopád Černého potoka, označovaný jako nejstrmější a nejvodnatější vodopád Jizerských hor, nebo Vodopády Hájeného potoka, které zdobí severovýchodní část bučin soustavou menších kaskád.
